Service learning

Service learning staví na tradici dobrovolnictví a podílí se na vzdělávání studentů s pomocí jejich zapojení do „akce.“ Za předchůdce této metody se dá považovat zážitkové učení – forma výuky zprostředkovávající vlastní zkušenost ve formě např. praxí studentů. Oproti tomu service learning přináší novou myšlenku asice, že komunita se stává učebním materiálem a textem pro studium. Poskytuje studentům nejen prostor pro službu, ale také možnost pochopení širšího kontextu vybraného problému v návaznosti na vzdělávací cíl jejich oboru a posiluje u studentů jejich roli aktivních občanů (Seifer, C., Jacob, B., 1996)

Metoda service learning přináší významně odlišný model výuky, který se odklání od tradičního modelu přednášek a zaměření se na obsah, který je ukotven v anotaci předmětu. Service learning odmítá myšlenku, že student je prázdnou nádobou, která potřebuje být naplněna. Cílem service learningu je zažehnout pochodeň spíše než naplnit nádobu. Zatímco většina pedagogických metod je deduktivních a spoléhá se na prezentování teorií a posléze na jejich propojení s praxí, SL je více induktivní a pracuje se zkušenostmi studentů a jejich zarámováním do teoretických konceptů.